Kouzlo dvouokých zrcadlovek

Fotografování na analogové přístroje se v poslední době stalo zase trendem – na analogové fotoaparáty však fotografují nejenom hipsteři, ale i lidé, kteří stále dokáží ocenit hlubokou krásu analogového podání. Klasické kinofilmové zrcadlovky nejsou nic tak vzácného, použití dvouokých zrcadlovek je však vcelku neobvyklé. Není však na něm nic zas tak těžkého a pokud se s nimi naučíte manipulovat, nebudete chtít k fotografování používat nic jiného a tvoření s dvouokou zrcadlovkou Vás bude bavit.
 
První dvouoké zrcadlovky začaly vznikat už na začátku minulého století. Využití zajisté našly tam, kde bylo zapotřebí použití rozměrově skromného fotoaparátu, který však disponuje výbornou obrazovou kvalitou a větším rozlišením, přičemž dvouoké zrcadlovky byly užitečné určitě i tam, kde bylo vhodné použít nenápadnější metodu fotografování. Na rozdíl od klasických jednookých kinofilmových zrcadlovek se totiž do těch dvouokých dívá ze shora, přičemž fotografovaný ani nemusí vůbec postřehnout, že fotografujete právě jeho. Hodit se může i nepříliš hlasitá závěrka, která na rozdíl od kinofilmových zrcadlovek jen tak lehce cvakne.
 
Pro začátečníky je určitě vhodná spíše nějaká levnější – pro případ, že by Vás fotografování omrzelo, nebo jste fotoaparát, se kterým ještě nejste tolik obeznámeni, rozbili. V tomto případě můžeme doporučit například Lubitel či Flexaret, přičemž oba dva se pohybují v rozumné cenové kategorii – Lubitel seženete i do 500, Flexaret se cenově pohybuje do 2000. Výhodou těchto aparátů je zajisté cena a snadná intuitivní manipulace, nevýhodou však může být stranově obrácený obraz na matnici, který Vám může být trnem v oku jak při komponování záběru, tak i při představování si výsledné kompozice na fotografii.
 
Velká přednost dvouokých zrcadlovek je určitě v tom, že negativy pocházející z nich mají tvar čtverce, který na rozdíl od kinofilmových obdélníků má jakousi lyrickou, poetickou atmosféru