Jsou finance dobro nebo zlo?

Když se podíváme na peníze bez přílišného přemýšlení, nejspíše nás napadne, že je to dobrá věc. Díky tomu, že existují finance, přece můžeme nakupovat, což máme v oblibě snad všichni, díky finančním prostředkům si můžeme dovolit i to, co bychom si jinak dovolit nemohli, a nebýt jich, nemohli bychom si ani šetřit, ani poměřovat své jmění, svůj společenský status a co já vím, co všechno ještě. Díky penězům prostě můžeme kdeco, co bychom jinak nemohli.

Ovšem zamyslíme-li se nad financemi více, dojde nám, že nejde zase až tak o nějaký zázrak. Že tyto mají i svoji odvrácenou stranu, která je činí naopak horšími, ne-li vysloveně špatnými. Vždyť kdybychom neměli žádné peníze, kdyby tyto neexistovaly, kolik jenom by neexistovalo zla! Lidé by se nepodváděli, nekradli by si je, nezpronevěřovali by jim svěřené finanční prostředky, nepřepadalo by se kvůli nim ani nezabíjelo. A také bychom se nemuseli nervovat nebo rozčilovat kvůli takovým negativům, jako je dejme tomu ztráta reálné hodnoty peněz v souvislosti s inflací či devalvací, také bychom nemuseli pracně vymýšlet, kam vložit své finance, aby nám tyto přinášely aspoň nějaký ten zlomek procenta úroků a pokud možno současně nehrozilo, že o ně kvůli špatné investici přijdeme.

Takže se na finance dá nahlížet různě. Můžeme závidět pohádkovým hrdinům, majícím dejme tomu bezedný měšec, ale také se můžeme bát, že o své peníze jednoho dne přijdeme a budeme nahraní. Protože když nebudeme mít peníze, co budeme mít? Přece smůlu.

Můžeme se za nimi hnát, abychom jich měli co nejvíc, i rezignovat s tím, že jich stejně nikdy dost mít nebudeme. Můžeme závidět ostatním, kteří jsou na tom lépe, i snášet závistivé pohledy těch, kteří jsou na tom hůř. Můžeme se povyšovat nad těmi, jimž osud po finanční stránce nepřál, i se třást hrůzou při představě, že stačí jenom málo a i my můžeme klesnout až na samotné dno.

To všechno prožíváme jenom kvůli tomu, že existují finance. A jak je vnímáme, to záleží vlastně jenom na nás. Jedno je ale jisté. Ať už máme finance za dobré nebo špatné, prostě tu s námi byly, jsou i budou. A nám nezbývá nic jiného, než s nimi umět žít.